Evropa se chvěje obavou: krize je tu

Evropa se útlumu nevyhne. Velké země od Británie po Německo už ho cítí. A ekonomové Evropské banky pro obnovu a rozvoj berou iluzi nedotknutelnosti i Česku. "Rychle rostoucí ekonomiky střední Evropy budou též zasaženy."

Evropu čeká jeden z nejskromnějších roků za poslední desetiletí. Titulky hlavních zpráv se vzácně shodují od Dublinu po Budapešť. Mění se jen jazyk. Zdražuje jídlo, zdražují energie, zdražují hypotéky. Platy sice rostou, většina lidí se však o svou životní úroveň obává.

Ekonomové teď už jen přemítají, jak výrazně krize šířící se z Ameriky Evropu zpomalí. Setrvá-li Václav Klaus na Hradě, v příštím novoročním projevu už by asi těžko zopakoval větu: "Žijeme asi v nejlepším období našich dějin."

Současné zpomalení evropské ekonomiky se od těch předchozích bude lišit tím, že ho lidé velmi rychle pocítí. Kombinace drahých potravin a vyšších účtů za elektřinu a hypotéku se bude lidem každý den připomínat. Proto už také slábnoucí ekonomika začíná ovlivňovat politiku.

K prosperitě přes novou ranvej na Heatrow

Těm, kdo se loni jako Mirek Topolánek pustili do změn, nepřeje doba. Na to, až reformy nastartují ekonomiku k rychlejšímu růstu, si budou muset počkat o něco déle, než kdyby zemi měnili na vrcholu prosperity. Ti důvtipnější z evropských lídrů se snaží odvést pozornost voličů od každodenních účtů k velkým projektům. Od nich si zároveň slibují, že povzbudí slábnoucí ekonomiky. Britský premiér Gordon Brown tak už plánuje novou vlnu jaderných elektráren a další ranvej na rušném londýnském letišti Heathrow.

Právě Británie bude pravděpodobně tím, kdo zpomalení ekonomiky pocítí v Evropě nejvíc. Brown tak už pár dní po novém roce Brity varoval, že před sebou mají "nebezpečný" rok. Ostrovní ekonomika na tom byla v posledních letech výrazně lépe než ekonomika ostatních zemí unie. Od chvíle, kdy se labouristé v roce 1997 ujali vlády, zažívala nepřetržitý poměrně silný růst životní úrovně, nízkou nezaměstnanost i vzestup cen. Současné obavy při pohledu přes Atlantik jsou na místě. Britská ekonomika se nejvíce podobá americké. Obrovský rozmach úvěrů a hypoték, prudký vzestup cen nemovitostí, málo úspor jsou nejvýraznější společné rysy. Při detailním pohledu jsou v Británii dokonce ostřejší.

Průměrná americká rodina má hypotéku na úrovni 104 procent svých ročních příjmů, britská však dluží bance 126 procent.

Libra tak v posledních týdnech následuje dolar v jeho pádu. Ekonomové jsou přesvědčeni, že oslabení Británii spíš pomůže, protože dá tradičně dražším britských firmám větší šanci uspět v souboji s konkurenty z kontinentální Evropy, kteří se potýkají se silným eurem.

Odvrácenou stranou je tlak na ceny. Drahá ropa tíží Brity víc než ostatní Evropany, jejichž měny posilují. Brownovi se teď velmi hodí desetiletá zkušenost ministra financí a úzkostlivě hlídá růst platů státních zaměstnanců, aby neudal tón ostatním a neroztočil psychologickou spirálu vzestupu cen a mezd. Politici mají jít v platové střídmosti příkladem. "Ministrům porostou platy méně než o 2 procenta: pouze o 1, 9 procenta," řekl Brown pro BBC. "Stejný vzestup doporučuji i poslancům."

Pro ministerského předsedu je důležité provést ekonomiku nebezpečnou dobou bez vážnějšího zaškobrtnutí, aby se nejpozději napřesrok znovu zvedla. Nejpozději v roce 2010 musí totiž Gordon Brown požádat královnu o vypsání voleb. Bez toho, aby většině Britů v té době stoupala životní úroveň, budou labouristé velmi obtížně obhajovat svůj mandát. Prosperující ekonomika byla v posledních dvou volbách jejich hlavním trumfem, navíc spojovaným právě s Brownem jako schopným ministrem financí.

Méně Carly, více kupní síly, prosím

Francouzská ekonomika se sice americké nepodobá téměř v ničem, v Evropě je však hned po britské druhou nejohroženější. Nepřímou obětí je i prezident Nicolas Sarkozy. Loni před volbami nasliboval Francouzům velké reformy, které měly přinést po letech stagnace vzestup životní úrovně. Řadu z nich už loni prosadil a čekal, že co nejdřív přijdou výsledky. "Nebudu čekat na ekonomický růst, půjdu si pro něj," prohlašoval sebevědomě Sarkozy. Teď je jasné, že kvůli globálnímu zpomalení ekonomiky si na výsledky svých reforem bude muset počkat déle, než předpokládal.

Ekonomika má naopak zpomalit z loňských 2,5 na 1,8 procenta. Mnoha Francouzům se kvůli dražším potravinám, benzinu a energiím propadá životní úroveň - a ztrácejí se Sarkozym trpělivost. Zvlášť, když jim teď až dosud velmi oblíbený prezident servíruje místo receptů fotky z romantických dovolených se svou novou přítelkyní italskou zpěvačkou a bývalou modelkou Carlou Bruniovou. Lidé Sarkozyho romanci na stránkách médií hltají, k oblibě mu ale nepomáhá.

Co ode mě čekáte? Pokladna je prázdná

Slova pouvoir d'achat - kupní síla - totiž francouzská média citují ještě častěji než jméno Carla Bruniová. Deník Le Monde uvedl jedno z prvních lednových vydání vtipnou karikaturou Sarkozyho se slovy: Méně Carly, více kupní síly.

Sarkozy navíc na rozdíl od Browna nejde ve střídmosti příkladem. Sám si zvýšil plat o 140 procent a lidi dráždí výlety na palubách soukromého letadla svého přítele miliardáře. To, co prezidentovi prošlo ve chvíli, kdy mu Francouzi uvěřili, že jim pomůže k prosperitě, nepardonují, když cítí, že se jim žije hůř. Sarkozyho podpora spadla jen za poslední měsíc o sedm procent. Poprvé od voleb mu věří méně než polovina Francouzů. Ohlásil další reformy, okamžitý recept na pokles životní úrovně ale nenabídl. "Co ode mě čekáte?" ptal se v pondělí před stovkami novinářů. "Pokladna je prázdná."

Ekonomové jsou přesvědčeni, že francouzské ekonomice by mohlo dodat sílu snížení daní, které Sarkozy loni prosadil. Ani to však nezaručí růst alespoň o dvě procenta.

Zlaté časy Costa Bravy mizí ve vzpomínkách

Slábnoucí ekonomika také jasně rozhodla, co bude tématem březnových voleb ve Španělsku. Madrid má za sebou desetiletí rekordní prosperity, které odstartovaly reformy bývalého premiéra José Marii Aznara. Jeho nástupce, socialista José Luis Rodriguez Zapatero se tak může chlubit, že Španělsko už je bohatší než Itálie. Pro sebevědomí zemí, které dohání úspěšnější, je takové srovnání zásadní. Je to podobné, jako když se Česko v bohatství na obyvatele před dvěma lety vyšvihlo před Portugalce.

Zapatero má dva měsíce před volbami, v nichž je favoritem. A navzdory prvnímu oslabení Španělska po dekádě vzestupu nešetří silnými slovy. "Naším národním cílem je teď předběhnout Francii." Španělská ekonomika má letos růst o 2,4 procenta, francouzská o 1,8 procenta. Propast v životní úrovni je stále velká.

Madridu přitom hrozí v současné oslabené ekonomice a finanční krizi větší problémy než Paříži. Španělská ekonomika totiž stojí ještě více než americká nebo britská na boomu nemovitostí. Pobřeží jsou plná nových domů placených z hypoték. Jsou to převážně druhá sídla. Hrozba, že je v těžkých časech při vysokých úrocích jejich majitelé přestanou splácet, je tak výrazně větší než u domů, v nichž trvale žijí. Na španělských pobřežích hojně nakupovali i cizinci. Tamní realitní trh tak ohrožují i drahé hypotéky a oslabená ekonomika v dalších zemích.

Stavebníci, developeři a realitní makléři přitom hrají na Iberijském poloostrově nesrovnatelně silnější roli než jinde v Evropě. Ve Španělsku se ročně stavělo 800 tisíc domů. Jen pro srovnání: stejný počet jako v Německu, Francii a Británii dohromady. Teď se čeká pokles na 450 tisíc ročně. To může připravit o práci až 400 tisíc lidí.

Němci vyměnili obchody za spořitelny

Pro nás je dobrou zprávou, že zpomalení ekonomiky nejméně ze všech velkých evropských zemí pocítí Německo. I to má však podle všeho vrchol velmi krátkého ekonomického vzestupu za sebou. Když ale mluvíme o vrcholu německého vzestupu, řeč je o růstu 2, 6 procenta loni a rekordních 3, 1 v předcházejícím roce.

Z Berlína teď přichází střídavě dobré a špatné zprávy. Optimismus dodává nejnižší nezaměstnanost za posledních šest let. Přibylo 650 tisíc nových pracovních míst - nejvíce od sjednocení Německa v roce 1990. Navzdory silnému euru se stále výborně daří vývozcům. Sami Němci to ale tak optimisticky nevidí, a tak se po několika uvolněnějších letech opět bojí otevřít peněženky a utrácet. Rodinné útraty loni klesly o 0, 3 procenta. Naopak úspory se zvýšily o 10, 8 procenta - nejvíce od roku 1995.

O síle ekonomiky významně rozhoduje i nálada ve společnosti, víra v budoucnost, chuť podnikat, riskovat a investovat. Ta je v Německu podle ZEW Institute nejnižší za patnáct let. Ministr financí Peter Steinbrück je podobně skeptický jako Gordon Brown. Globální finanční krize poznamená letošní vzestup ekonomiky. "Je pravděpodobné, že spadne pod dvě procenta," řekl Steinbrück.

I v Německu přichází oslabení v politicky citlivém čase rok před volbami. Ekonomika však nemusí být tak silným tématem kampaně, protože v zemi vládne velká koalice největší rivalů CDU a SPD. Obě nejsilnější strany se tak dělí o zásluhy i odpovědnost. Ostrý boj nad ekonomickými tématy se naopak rozjede uvnitř stran.

Postiženi, ale relativně šťastně

Detailní pohled na evropskou ekonomiku ukazuje, že tak malá a na zahraničním obchodě závislá země jako Česko zažije hubenější rok spolu s většími a silnějšími hráči.

Jen budeme nejspíš spolu s Německem patřit mezi ty, kdo otřesy ustojí lépe.

Autor/ři: Lenka Zlámalová

Copyright © 1996-2009 ECONOMIA a. s., divize Economia online, člen UVDT,
Sekce vydavatelů internetových titulů.  iHNed ISSN 1213-7693
Informace o inzerci, inzertní kontakt inzerce(z)ihned.cz, redakční kontakt redakce(z)ihned.cz. Další kontakty zde.