Jaké jsou nejpravděpodobnější zdroje v příštích desetiletích?

Slunce: nadějné, ale drahé

Podle statistik OSN využívá lidstvo na své energetické potřeby výkon deset terawattů. Jeden terawatt (TW) je bilión wattů, což odpovídá výkonu pěti set temelínských jaderných elektráren. Sluneční záření však na Zemi přináší astronomických 180 000 TW, což je výkon devadesáti miliónů Temelínů. Avšak jejich využití představuje technologický i ekonomický problém.

Panely, které "sbírají" sluneční teplo pro ohřev vody, se už objevují i na střechách běžných domů. Pro ekonomiku jsou však mnohem důležitější takzvané fotovoltaické články, které proměňují sluneční paprsky přímo v elektřinu. Výzkumníci je vymysleli pro kosmické lodě, kde cena nehrála roli. Podle Evropské komise stojí dnes kilowatthodina elektřiny z fotovoltaického článku 25 až 50 eurocentů. Tatáž energie se dá z fosilních paliv nebo z jaderného reaktoru získat asi za čtyři eurocenty. Zavádění slunečních článků se proto zatím daří jenom v zemích, jako je Německo a Rakousko, kde pro ně mají štědré dotace. Výzkumníci však pracují na zlevňování fotovoltaických článků. Věří, že elektřinu z nich dostanou na přijatelnou cenovou úroveň.

Sluneční elektrárny mohou samozřejmě pracovat, jen když svítí slunce. Proto vědci zkoumají, jak získanou energii "ukládat", aby se dala použít později. Zvažovanou variantou je využití elektřiny na výrobu vodíku, ať už z vody, nebo ze zemního plynu. Vodík je možné přepravovat v potrubí a užívat, kdykoli je zapotřebí v palivových článcích.

Voda: omezené perspektivy

Hydroelektrárny dodávají 2,2 procenta světové spotřeby elektřiny. Uvádějí to statistiky Mezinárodní energetické agentury. Tento podíl může ještě narůst díky rozvojovým zemím. V průmyslových státech však už na řekách prakticky není kde stavět velké vodní elektrárny. A moc prostoru nezůstává ani pro malé. Určitý potenciál zbývá na pobřeží pro přílivové elektrárny, které využívají pohybu moře.

Vědci zkoumají ještě možnosti stavět v moři elektrárny, které zužitkují energii vln. Mohou v nich být plováky, které se pohybují na hladině a přenášejí svůj pohyb na generátory. Jinou variantou jsou nádrže, přes jejichž okraje šplíchají vlny. Voda pak odtéká dolů přes turbíny.

Pokusná vlnová elektrárna zvaná Vlnový drak plave od roku 2003 v Severním moři u pobřeží Dánska. Jiná, pojmenovaná Pelamis, se staví u Skotska. Pokud se osvědčí, mohou se konstruovat další. Dostatečně vysoké vlny pro ně nabízí Severní moře a Atlantský oceán, zato Středozemní moře je moc klidné. V žádném případě se však nedá čekat, že by mohly zásadně zvrátit energetickou bilanci.

Vítr: nespolehlivá síla

Energie větru je tolik, že by dodala dost elektřiny pro celý svět, vypočítal Wim Turkenburg z univerzity v nizozemském Utrechtu. Jak uvedl v časopise Energy Economics, elektřinu pro pokrytí světové spotřeby by dokázaly vyrobit větrné elektrárny rozmístěné na ploše 2,4 miliónu čtverečních kilometrů. To je zhruba rozloha Saúdské Arábie. Energie by však stála dvojnásobek dnešních cen.

Další potíž je v tom, že vítr nefouká po celé zeměkouli stejně. Výborné podmínky jsou ve východní Africe, Severní i Jižní Americe a v zemích bývalého Sovětského svazu. Přijatelné podmínky má i západní Evropa, zato ve střední Evropě je vítr využitelný méně. Na větrné elektrárny pak mohou zapomenout obyvatelé jihovýchodní Asie, kde vítr nemívá potřebnou rychlost. V hustě zalidněných oblastech je pochopitelně méně volného místa pro větrné turbíny, přenos proudu z pustin je zase ztrátový. Konstruktéři plánují, že by je mohli budovat také v mělkém moři.

Jaderná energie: snad i bez uranu

Nezpochybnitelný potenciál výroby energie, při níž nevznikají skleníkové plyny, mají jaderné elektrárny. Ložiska uranu, který v nich slouží jako palivo, by teoreticky mohla vystačit na 150 let. Zdá se však, že kolem roku 2040 bude snáze dostupný uran spotřebován a další těžba začne být příliš nákladná.

"Ve světě ale už existují takzvané rychlé reaktory, které využívají i vyhořelé palivo z dnešních jaderných elektráren," připomíná Vladimír Lelek z Ústavu jaderného výzkumu v Řeži. "Rychlé reaktory jsou dražší, takže jich dnes není mnoho. Ale až zásoby dostupného přírodního uranu poklesnou a zvýší se jeho cena, stanou se rychlé reaktory spalující uložené vyhořelé palivo ekonomicky zajímavými."

Jaderná energetika tedy může pomoci překlenout období, po kterém by už vědci měli zvládnout takzvanou jadernou fúzi. Při ní se v reaktoru lehká jádra vodíku, udržovaná v magnetickém poli a rozehřátá na stovky miliónů stupňů Celsia, srážejí a slučují na těžší helium. Tím se uvolňuje obrovská energie.

Ve Francii se nyní staví Mezinárodní termojaderný experimentální reaktor (ITER), na němž se prověří, jestli je tento způsob výroby energie reálný. Fúzní reaktory ovšem nestihnou na komerční bázi pracovat dříve než v druhé polovině tohoto století. Pak by svět mohl mít konečně vystaráno - vodíku, který by sloužil jako palivo, je všude dost.

Autor/ři: (jet)

Copyright © 1996-2009 ECONOMIA a. s., divize Economia online, člen UVDT,
Sekce vydavatelů internetových titulů.  iHNed ISSN 1213-7693
Informace o inzerci, inzertní kontakt inzerce(z)ihned.cz, redakční kontakt redakce(z)ihned.cz. Další kontakty zde.